ŽIVOT JE JAKO STROM ANEB KAŽDÁ ZMĚNA MÁ SVŮJ SMYSL

Život není o tom, aby byl pořád stejný. Je to neustálý proces proměn, růstu a občas i ztrát. Stejně jako strom prochází ročními obdobími, tak i my procházíme různými fázemi… každý okamžik nás tvaruje, dává nám sílu a připravuje nás na další krok jít dál.

Stejně jako strom, který se ohýbá podle větru, my se učíme přizpůsobovat každé situaci. Život je cesta, jak se naučit růst v každé jeho fázi. Bez ohledu na to, jak silný vítr fouká, jak moc se mění okolnosti, vždy máme možnost se zvednout a začít znovu. Stejně jako strom – nikdy neztrácíme svou podstatu, i když se měníme. Každá fáze našeho života nás vede k novému pochopení, síle a moudrosti.

Jaro může symbolizovat nové začátky. Někdy v životě přichází okamžiky, kdy cítíme, že je čas začít znovu. Možná máme pocit, že jsme ztraceni, nebo že je všechno ztraceno. Ale jaro nás učí, že každý nový začátek je naplněn nadějí. I když jsme ještě neviděli plody svého úsilí, v našich srdcích je nová energie. Stačí udělat první krok… stejně jako strom, který pučí a začíná růst, i my můžeme objevit nové možnosti, nové šance, nový směr.

Léto může být symbolem plnosti života a odvahy čelit výzvám. Přijde čas, kdy jsme na vrcholu, dáváme do všeho svou energii, tvoříme, milujeme a budujeme. Je to fáze intenzity a výzev. A stejně jako strom čelí silným větrům, horku a bouřím, i my se musíme postavit překážkám, které nám život přinese. Nebojme se bouří, protože právě v těžkých chvílích se naše kořeny prohlubují a naše větve rostou dál. Každý vítr nás posílí a připraví na to, co přijde dál.

Podzim je symbolem sklizně plodů a poučení z minulosti. Existují chvíle, kdy je čas se zastavit a ohlédnout se. Podzim nás vybízí, abychom sklidili plody naší práce a také nás učí, že někdy je potřeba pustit to, co už nám neslouží. Ztráty, neúspěchy a rozloučení jsou součástí života. A právě v těchto okamžicích máme příležitost se učit, růst a připravit se na nový cyklus. Každý list, který spadne, je příležitostí uvolnit prostor pro něco nového.

Zima symbolizuje klid, regeneraci a sílu tichosti bytí. I když se nám může zdát, že nic nevidíme a že svět kolem nás zamrzl, právě v tichu se děje nejvíc. Strom v zimě tiše žije pod povrchem a připravuje se na nový cyklus. Stejně i my, i když se někdy zdá, že nic nepokročilo, jsme v procesu zklidnění a vnitřní obnovy. Tato fáze nás učí trpělivosti a víře v to, že i v těch nejtěžších chvílích se něco nového připravuje.

Pokud se někdy ocitneš v těžké situaci, vzpomeň si na strom. Vědom si toho, že po každé zimě přijde jaro, že po každé bouři opět vyjde slunce. Máme v sobě sílu překonat všechno. Stačí jen věřit, že změny jsou součástí našeho příběhu a že právě teď můžeš růst.

Jana

(foto Dominik Štangler)

Kam směřuje pozornost, tam proudí energie

Možná jste si všimli, že se občas cítíte více unavení, bez síly a chuti cokoliv dělat a tvořit, prostě že se necítíte dobře, máte méně energie a snadněji propadáte špatné náladě, podrážděnosti nebo agresivitě. Pokud tyto potíže nejsou důsledkem zdravotního problému na fyzické nebo psychické úrovni, může být jejich příčinou nedostatek tzv. vitální životní energie. V dnešním světě přehlceném informacemi a různými vnějšími podněty je snadné zapomenout, že nejcennější měnou, kterou máme, nejsou peníze – ale právě energie. Naše energie proudí tam, kam směřujeme svou pozornost. Tento princip lze využít pro tvorbu úžasných věcí, ale má to jako vše tady na Zemi i svůj protipól, což může být postupná či naprostá sebedestrukce. Tahle jednoduchá pravda se objevuje napříč filozofií, psychologií i osobním rozvojem, a její pochopení může změnit způsob, jakým žijeme.

Představte si svou pozornost jako paprsek světla. Pokud je rozptýlený, tak jen lehce osvětluje široké okolí. Ale když ho zaostříte například jako laser, dokáže rozřezat i diamant. Obdobně je to i s vaší pozorností (tokem myšlenek), pokud je rozptýlená mezi starosti, lidi a vnější hluk, je spíš zdrojem chaosu, únavy, vyčerpání a celkově vás oslabuje. Jakmile ji však zaměříte, a hlavně udržíte jedním směrem, na jednom záměru, s podporou emoce jako je například důvěra, láska, radost nebo vděčnost, stává se neuvěřitelně mocným nástrojem.

Když se soustředíte na problémy, uvidíte a přitáhnete si jich do života víc. Když se zaměříte na vděčnost, najdete ji i v maličkostech - princip zrcadlení.

Únava často nepramení z fyzické námahy, ale z mentálního chaosu, hluku a roztříštěnosti.

Negativní myšlenky živí negativní emoce. Pozitivní zaměření vytváří vnitřní klid, přijetí a motivaci.

Čemu věnujete pozornost, to se posiluje a ve vnějším světě si přitahujete. Zároveň to, čemu věnujete pozornost, doslova mění strukturu vašeho mozku, říká se tomu neuroplasticita. Pokud každý den myslíte na stres, mozek se "trénuje" být ve stresu, vaše energie odpovídá frekvenci stresu a přitahuje právě situace s touto vibrací. Pokud vědomě zaměříte pozornost na radost, laskavost, vděčnost nebo cíle, tyto oblasti se posilují a ve vnějším světě se utvářejí možnosti, ve kterých je možné tyto pocity zažívat. A zde se nabízí lidová moudrost: "Co zaseješ, to sklidíš. Co vysíláš, to přijímáš."

Důležité je tady slůvko "vědomě", pokud něco děláte vědomě v plné přítomnosti, tak nevědomé autoprogramy většinou nezdravého a destruktivního charakteru, které by se běžně spustily, nemají v té chvíli žádnou nebo pouze minimální šanci.

Zda je možné nějakým způsobem pracovat na vědomém směřování své pozornosti? Ze zkušenosti musím říct, že určitě ano.

Například to může být pozorováním svých myšlenek. Všimněte si, kam se vaše myšlenky nejčastěji toulají. Jsou to obavy, minulost, kritika nebo stížnosti? Nebo kreativita, vděčnost a cíle? Co živíš? Mozek funguje jako filtr – vyhodnocuje, co je pro nás důležité. To, na co často myslíme, začne mozek vyhledávat i ve venkovním světě.

Zvolením si záměru dne. Ráno si položte otázku: Kam chci dnes směřovat svou energii? Ať už je to klid, produktivita, vděčnost nebo soustředěná práce – tím začnete určovat směr svého dne.

Zpomalením a dýcháním. V hektickém tempu ztrácíme kontakt s přítomností. Pár minut vědomého dýchání stačí k návratu k sobě. A právě v přítomném okamžiku máte největší moc ovlivnit své zaměření.

Omezením mentálního hluku. Nepotřebujeme vědět všechno. Příliš mnoho informací tříští pozornost. Naučte se říkat "ne" nejen lidem, ale i nadbytečným podnětům z venčí.

Zaměření pozornosti je volba – a každá volba nese následky. Pokud směřujete energii do negativity, stagnace nebo porovnávání, není divu, že se cítíte unavení a prázdní. Ale když ji zaměříte na vděčnost, lásku, tvoření nebo sebepoznání, život se začne proměňovat. Ne, protože se změnil svět, ale protože jste změnili způsob, jakým se na něj díváte, což by dle mého mělo být cílem každé terapie.

Kam jde pozornost, tam jde energie. Možná se to zdá jako jednoduchá věta, ale pokud ji začnete skutečně žít, zjistíte, že v sobě skrývá klíč k hlubšímu soustředění, vnitřnímu klidu a vědomému životu.

Protože je arteterapie úžasný obor s nesčetnými možnostmi pro práci na jakémkoli tématu, uvádím pro inspiraci jedno jemné a jednoduché arteterapeutické cvičení: Kam jde pozornost, tam jde energie.
Toto cvičení by mělo klientovi pomoci uvědomit si, jakým směrem se jeho pozornost ubírá, kolik energie jednotlivým tématům ve svém životě věnuje a zda je to pro něho přínosné, nebo naopak zatěžující.

Cvičení:
Klient nejprve nakreslí postavu sama sebe na papír ve formátu dle vlastního výběru. Výběr velikosti papíru včetně zakreslení své postavy může mimo jiné napovědět, jak vnímá sám sebe ve vztahu k okolnímu světu. Následně je veden k tomu, aby si uvědomil a jakýmkoli, třeba i symbolickým způsobem na papír znázornil, na co během dne (nebo v posledních dnech) nejčastěji myslel, čemu věnoval svou pozornost. Tyto symboly poté propojí s vlastní postavou na obrázku. Množství věnované energie či času lze vyjádřit například tloušťkou propojovací čáry, barvou, vzdáleností symbolu od postavy nebo slovním popisem.

Následuje rozhovor nad vzniklým výtvarným artefaktem, ve kterém se společně s klientem zaměřujeme na otázky typu: Proč věnuji tolik pozornosti právě této věci/osobě/situaci? Co mi to přináší? Jak se díky tomu cítím? Podporuje mě to, nebo mi to spíše bere energii? Vede mě to k pozitivnímu vývoji, nebo spíše k vyčerpání?

Cvičení má nespočet možných variant a lze ho dle individuálních potřeb klienta dále upravovat, doplňovat či rozšiřovat. Zjištěné skutečnosti pak mohou sloužit jako východisko pro další terapeutickou práci a hlubší zpracování konkrétních témat.

Jana

Jak arteterapie pomáhá projít změnou

Změna je nedílnou součástí lidského života. Ať už je plánovaná, či nečekaná, vítaná, nebo bolestná, vždy s sebou nese určitou dávku nejistoty a emocionální zátěže. Mnoho lidí se při významných změnách, jako je například ztráta zaměstnání, rozchod, stěhování nebo osobní krize, cítí ztraceno a hledá způsoby, jak se s novou situací vyrovnat. Jedním z efektivních nástrojů, který může v tomto procesu pomoci, je arteterapie.

Výtvarné vyjádření umožňuje klientovi zpracovat své pocity bezpečným a nenásilným způsobem. Proces tvorby odráží vnitřní stav člověka – chaos, obavy, ale také naději a nové možnosti. Pomocí symbolů, barev a tvarů lze zachytit a vizualizovat to, co slovy často vyjádřit nelze.

V rámci arteterapie je klientovi pomáháno vnímat změnu jako proces transformace, podobně jako když malujete obraz – nejprve je plátno prázdné, postupně se začínají objevovat první tahy, které mohou být nejisté nebo chaotické, avšak nakonec dávají smysl a vytvoří nový celek. V ideálním případě se klient stává tvůrcem nikoliv obětí.

Arteterapie nabízí množství praktických cvičení a technik pro možné vyrovnání se se změnou nebo jejího zvládnutí. Jednou z nich je například tzv. kresba minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Jde o jednoduché cvičení, při kterém klient nakreslí tři obrazy – jak vnímá svou minulost, jak se cítí v přítomnosti a jak si představuje svou budoucnost. Tímto způsobem může zpracovat svůj příběh a lépe pochopit, jaké jsou možnosti a kam směřuje. Dalším úžasným cvičením může být "Koláž jako cesta k novému začátku". Pomocí vystřihování a lepení obrázků či slov z časopisů si klient vytváří koláž symbolizující nový začátek. Tato metoda pomáhá zaměřit se na možnosti a příležitosti, které změna přináší. Součástí optimálního procesu, jak projít změnou, je potřeba, aby u klienta došlo k uvolnění vnitřního napětí, což mu umožní vidět souvislosti a nové možnosti. Pro tyto účely může výborně sloužit cvičení "Intuitivní kresba bez záměru". Klient nechá svou ruku volně kreslit, nikterak ji neovlivňuje a pouze sleduje, jaké tvary a barvy se objevují. Tato spontánní kresba často ukáže hluboké emoce a pomůže uvolnit s nimi související vnitřní napětí. Zároveň se jedná o skvělé sebezkušenostní cvičení, které ukazuje, zda klient potřebuje mít věci pod kontrolou nebo je ochotný se uvolnit a nechat proces volně plynout. V neposlední řadě bych ráda uvedla důležité cvičení, které je stěžejní pro můj seminář "Proměny života", tj. "Transformace starého v nové". Tato technika spočívá v tom, že klient pracuje buď s již vytvořeným obrazem nebo si sám nejprve ztvární obraz dle daného tématu, který následně upravuje, přemalovává nebo přetváří do nové podoby. Tento proces symbolizuje přijetí situace nebo změny a možnost její transformace. Přijetí změny je velkou součást osobního růstu.

Hlavním cílem arteterapie při práci se změnou je pomoci klientovi projít tímto procesem vědomě, s větší lehkostí a porozuměním. Kreativní tvorba poskytuje bezpečný prostor pro vyjádření emocí, které mohou být jinak potlačené nebo nejasné. Změna je jako malba – nemusíme hned vidět konečný obraz, ale důležité je udělat první tahy a důvěřovat procesu. Skrze umění si můžeme uvědomit, že i z chaosu a ztráty může vzniknout něco krásného a smysluplného. Příkladem může být i obyčejná nástěnná mozaika tvořená z různých skleněných nebo keramických střepů, které dříve byly krásnými vázami nebo hrnky. Arteterapie tak není jen prostředkem k vyrovnání se se změnou, ale i cestou k sebepoznání, osobnímu růstu a nalezení nové perspektivy.

Jana

Jak arteterapie pomáhá se sebevědomím

Arteterapie, neboli terapie uměním, je účinný způsob, jak pracovat s emocemi, vnitřními bloky a osobním rozvojem. Pomáhá nejen při zvládání stresu a úzkosti, ale také výrazně přispívá k posílení sebevědomí.

Jedním z hlavních principů arteterapie je svobodné a bezpečné sebevyjádření. V ideálním případě se člověk při tvorbě nesoustředí na výsledné dílo, ale na samotný proces. Tento přístup pomáhá odbourat strach z hodnocení a srovnávání, což jsou časté překážky nízkého sebevědomí. Když si člověk dovolí tvořit bez obav, objevuje vlastní kreativní potenciál a nachází novou důvěru ve své schopnosti. Zažil to jistě každý – když o nic nejde, vše se daří a plyne přirozeně. Jakmile však začneme příliš lpět na výsledku, aktivují se naše kontraproduktivní autoprogramy a celý proces si ve většině případů nevědomě zkomplikujeme.

Dalším důležitým aspektem je sebepoznání. Při malování, modelování nebo jiném výtvarném projevu se na povrch dostávají nevědomé vzorce chování, myšlenky a emoce. Arteterapie umožňuje tyto vnitřní principy bezpečně prozkoumat a zpracovat, což vede k lepšímu pochopení sama sebe a většímu sebepřijetí.

Navíc úspěšná tvorba, i když jednoduchá, přináší radost a pocit úspěchu. Každý dokončený obrázek či projekt potvrzuje schopnost něco dokázat, což posiluje sebedůvěru. Pravidelná účast na arteterapii tak pomáhá budovat pozitivní vztah k sobě samému a podporuje osobní růst.

Arteterapie je tedy nejen prostředkem k relaxaci, ale i silným nástrojem k posílení vnitřní jistoty a zdravého sebevědomí.

Jana

Jak lze pomocí arteterapie zpracovávat stres

Stres se bohužel v posledních letech stal mnohonásobně častější a téměř "běžnou" součástí našich životů. U některých lidí je natolik automatický, že si ani neuvědomují, že něco není v pořádku. Přitom naším přirozeným stavem by měla být rovnováha a harmonie. Pokud dojde k vychýlení, bylo by ideální tento výkyv zpracovat a opět se vrátit do svého středu – do stavu vnitřní rovnováhy. V tomto ohledu je velmi nápomocná arteterapie, která nabízí širokou škálu efektivních technik, které lze využít k terapeutickým účelům pro práci s klienty, kteří vyhledají terapii z důvodu zažívání stresu a sním spojených průvodních psychických i fyzických projevů.

Při práci s klienty je klíčové rozlišovat mezi samotným stresorem a vnitřní příčinou stresové reakce. Stresor představuje vnější okolnost nebo situaci, kterou klienti prožívají, ať už v současnosti, nebo dlouhodobě. Naopak vnitřní příčina stresové reakce souvisí s individuálním nastavením každého klienta – zahrnuje aspekty jako sebepřijetí, sebelásku, sebepojetí, povahové rysy, naučené vzorce chování a způsoby prožívání.

Na samotný stresor nelze arteterapeutickými technikami působit přímo, ale je možné pomoci klientovi si tento stresor zvědomit a lépe ho pochopit. Skutečná změna nastává teprve tehdy, když si klient začne terapeuticky zpracovávat své vnitřní příčiny stresu. Teprve poté může změnit svou reakci na vnější stresor, což vede ke snížení intenzity stresových reakcí nebo dokonce k jejich úplnému vymizení.

Zkušenosti z arteterapie potvrzují, že mnozí klienti si prostřednictvím arteterapeutických technik uvědomí například příčiny napětí ve vztazích – rodinných, pracovních či jiných, ale také důvody svých automatických reakcí na různé podněty v běžném životě. Pro některé je důležitým prvním krokem již samotné rozpoznání těchto automatických vzorců chování. Toto uvědomění jim může pomoci pochopit, jak jejich vnitřní nastavení – včetně osobnostních rysů, charakteru, traumat z dětství či osobních zkušeností – ovlivňuje jejich celkový psychický stav a vnímání stresu.

Arteterapie zároveň nabízí mnoho příležitostí pro relaxaci a uvolnění, což působí blahodárně nejen na psychiku, ale také na uvolnění napětí a stažení fyzického těla. Aby bylo dosaženo skutečného uvolnění, je nezbytné podrobně porozumět životní situaci klienta a jeho způsobu prožívání každodenního života.

Je důležité zmínit, že už samotný proces tvoření může mít zklidňující vliv. Ke zklidnění dochází tím, že se klient ponoří do tvorby, což umožní jeho mysli odpoutat se od toku myšlenek na téma, které vyvolává stresovou reakci. Rovněž je velmi přínosné, že při tvorbě dochází k přenosu stresem vyvolaných emocí do vznikajícího výtvarného artefaktu, a i to vede k určitému uvolnění.

Jako arteterapeutka vidím jednoznačný přínos jakékoliv tvorby, ať už je to tvorba výtvarná, kuchařská, zahradnická, stavební nebo jakákoliv jiná. Jediné, co by dle mého měly mít tyto procesy společné je to, že jsou vykonávány s radostí z tvůrčího procesu.

V praxi jsem se setkala i s klienty, kteří trpí traumatem spojeným s tvorbou. V tomto případě je nejprve nutné terapeuticky zpracovat konkrétní příčinu tohoto traumatu a až poté použít arteterapii jako vhodnou metodu pro uvolnění napětí a stresu u klienta. Pokud by tomu tak nebylo, mohla by arteterapie naopak způsobit nárůst napětí.

Hloubka a intenzita traumatu z tvorby může mít různé úrovně, od lehčích, které jsou spojeny pouze se sníženou sebedůvěrou, až po trauma vzniklé většinou s nějakým negativním zážitkem převážně z dětství. Většinou na začátku kreativního procesu se objevují známky nejistot a strachu z vlastní tvorby, avšak v převážné většině případů stačí posílit klientovu důvěru sama v sebe. Z mého pohledu, jakákoliv tvorba je pro nás naprosto přirozená, a co je pro nás přirozené, to je zvládnutelné. V arteterapii nejde o vytvoření uměleckého díla, ale o tvoření samo o sobě, při kterém může, ale nemusí vzniknout něco jedinečného, což vede k zamyšlení, kdo vlastně určuje, co jedinečné je a co není…?

Z mé praxe jednoznačně vyplývá, že arteterapie je skvělým nástrojem pro snížení projevů psychického i fyzického stresu.

Jana